ANKETA

Hlasuj


MOTO – základní škola

 Tri

Základní motocyklová škola je pro ty, co toho na motorce ještě moc nenajezdili. V této části jsou proto informace o tom, jaké zvolit oblečení, jak se na motorce chovat, na co si dát pozor a co dělat a nedělat, aby první samostatná jízda bez instruktora autoškoly nezkončila (mezi motorkáři známou výmluvou) “pádem motorky ze stojánku” – na ten se totiž s oblibou svádí všemožné drobné kolize a pády nejen při prvních vyjížďkách.

Náročnost tréninku :

  • nízká
  • postačí málo frekventovaná silnice nebo parkoviště
  • standartní výbava

Oblečení na motorku je i přes svoji důležitost často na okraji zájmu – to většinou u svátečních motoristů nebo pokud se jede jen krátká cesta (platí, že čím kratší, tím méně pozornosti oblečení). Pokud však jedete i cestu krátkou, nikdy se nevyplácí zapomínat na minimální motorkářské oblečení. Základem je helma, rukavice a boty. Helma je povinná ze zákona a její smysl snad ani nemá cenu připomínat. Vždy ji mějte řádně zapnutou. Rukavice jsou důležité proto, že při pádu jsou dlaně v první linii. Člověk se totiž instinktivně snaží dopadnout právě na ruce, takže pokud je máte rádi a nechcete mít pod kůží uskladněný štěrk a písek na zimu, noste rukavice odolné proti otěru v oblasti dlaní. Boty by měly být minimálně takové, ve kterých vám dobře drží noha a dobře se v nich řídí (pokud používáte boty na zavazování, dejte pozor na dlouhé tkaničky, které se rády chytají za stupačky). Radši nikdy nejezděte v sandálech, pantoflích, naboso atd…

Aby trénink probíhal bez potíží, musí být splněno :

  1. dostatečně velká tréninková plocha – např. velmi málo frekventovaná silnice, parkoviště nebo jiná plocha o rozměrech aspoň 5×30m.
  2. vyhraďte si pro trénink dostatek času, na nic nechvátejte, nesnažte se být mistry světa po jednom tréninku
  3. nestresujte se, řidítka držte pevně, ale ne křečovitě, posez a lokty uvolněné, vyvarujte se zbrklým pohybům
  4. provádějte velký počet opakování
  5. ke cvičením se vracejte do doby, než jejich provedení bude precizní

Pokud se chystáte na svoji úplně první jízdu, prolistujte si Návod k obsluze a snažte se zapamatovat si, kde jsou všechny ty páčky, tlačítka, táhla a jiné věci potřebné pro ovládání motorky. Zkuste si také nasednout a sesednout – při prvních jízdách s tím může být problém a ironické úsměvy přihlížejícíh na váš akrobatický výstup za to nestojí.

Předtím než se vyrazí na samotný trénink, ještě by se mělo: vhodně se obléct a zkontrolovat technický stav stroje: vizuálně kontrolujeme pneumatiky, stav provozních kapalin, světla, funkčnost páček a spínačů… Když vše funguje tak jak má, může být trénink odstartován.

Trénink by se neměl provádět na normální silnici – nejen že budete stresovat sami sebe, ale hlavně můžou vzniknout různé dramatické situace. Pokud nemáte to štěstí, že bydlíte v hangáru u opuštěného letiště, požádejte někoho zkušenějšího, kdo vás na místo tréninku i s motorkou dopraví – vyhnete se tak možným problémům při cestě.

Seznámení s motorkou je důležitá věc, i když se může zdát, že už proběhlo. Během tohoto bližšího seznamování se ale člověk zbaví toho známého křečovitého ovládání a potácení se při manipulaci s motorkou, které bohužel, některé jezdce provází od batolete až do motorkářského důchodu.

Postup tréninku:

  1. sundejte motorku ze stojánku a snažte se ji dát do takové polohy, aby nepadala na levou ani na pravou stranu. V takové poloze je motocykl stabilní a není prakticky potřebná žádná síla k tomu, aby v ní zůstal. Motocykl stačí přidržovat jen jedním prstem. Nejdříve prst položte na nádrž, poté na sedlo. !! Během tohoto cvičení mějte u sebe někoho, kdo motocykl zachytí v případě, že ztratí rovnováhu !!
  2. sedněte si na motorku a zkuste s ní bez motoru popojíždět – dopředu, dozadu, do kruhu nebo do osmičky
  3. slezte z motorky a voďte jí – opět dopředu, dozadu, do kruhu, do osmičky

Trénink může působit jako ztráta času (zvláště těm, kteří už nějaké zkušenosti mají nebo disponují stroji „muší váhy“), ale jeho význam je v tom, že si člověk na motorku rychleji zvykne a další tréninky zvládá s větším přehledem.

Rozjíždění a zejména pak brzdění patří k nejdůležitějším věcem při jízdě na motorce – to je jasná věc. Mít ho co nejdříve „v ruce“ je proto nutnost.

postup tréninku :

  1. zařaďte si první rychlostní stupeň, pouštejte spojku a přidávejte plyn – až hrůzostrašně známý postup. Bez něj to ale nejde. Při jeho plnění dbejte na maximální čistotu stylu – poslouchejte motor a naučte se najít ten správný poměr mezi plynem a spojkou, aby byl rozjezd vždy naprosto plynulý a čistý – a to nejen na rovině, ale i v kopci, se spolujezdcem…
  2. po úplném uvolnění páčky spojky lehce zrychlete a začněte brzdit – zmáčkněte a držte spojku a brzděte nejdříve jen přední brzdou, poté jen zadní a nakonec oběma zároveň. Brzdy (hlavně tu přední) mačkejte nejdřív lehce a postupně zvyšujte sílu. Snažte se sledovat brzdící účinek v závislosti na rychlosti a síle na brzdové páčce/pedálu. Cvičení opakujte tolikrát, dokud si nebudete rozjezdy a brzděním naprosto jisti*.
  3. v okamžiku, kdy získáte sebedůvěru, zkuste si brzdění a přibrzďování z vyšších rychlostních stupňů a vyšších rychlostí. Při přibrzďování mačkáte jen páčku/pedál brzdy bez vymáčknuté spojky – takže slouží jen ke snížení rychlosti během jízdy a ne k zastavení.

*samozřejmě neplatí pro majitele skůtrů s automatickou převodovkou – ti mají při rozjíždění po starostech

Tento trénink se používá pro zvládání rovnováhy. Stává se totiž, že kdejaký rádoby mistr motorkář je při rychlé jízdě pánem silnic, ale když vznikne pomalu jedoucí kolona, tak se potací ze strany na stranu jako strom ve větru nebo dá pro jistotu nohy na zem a brousí podrážky o asfalt. A to rozhodně není dobrá vizitka. Jízda plíživou rychlostí také pomáhá pro zvyknutí si na chování a stabilitu motorky.

postup tréninku :

  1. namalujte na silnici delší, pokud možno, rovnou čáru.
  2. po této čáře poté zkuste přejet a to co možná nejnižší rychlostí, jakou to jde. Při tréninku nesoustřeďte pohled přímo před přední kolo, ale snažte se dívat dál před sebe, pomůže to s rovnováhou.

Umět manévrovat se svojí motorkou je další věc co patří k základům. Důležitá je jistota, protože v malé rychlosti se rovnováha drží špatně. A situace kdy se motorka při pomalém zatáčení převáží na stranu se občas stává, takže natrénovat ovládání v co nejnižší rychlosti je opět nutností.

Postup tréninku

  1. na trénikovém prostoru si vyznačte několik dobře viditelných po sobě jdoucích bodů, vzdálených 3 až 4 m (mezi prvním a druhým a posledním a předposledním přibližně dvojnásobnou vzdálenost).
  2. mezi těmito body poté jeďte slalom, na jehož konci se otočíte kolem posledního bodu a pojedete slalom i nazpět. Je důležité se soustředit na plynulost oblouku a návaznost na oblouk následující.

Závěrečný test shrnuje všechny předcházející tréninky. Připravte si trať na které se vyzkouší všechny úkony tak, aby jste dokázali (hlavně sami sobě), že si už s motorkou rozumíte. Při průjezdu této tratě nezáleží na čase, ale stejně jako ve všech předchozích trénincích, na čistotě stylu. Pro úplnost si při průjezdu zkuste používat blinkry, světelnou i zvukovou houkačku proto, aby jste pak na silnici místo pouštění blinkrů nehoukaly, atd..

Jestliže má pohyb po silnici probíhat bezpečně, je potřeba dodržet následující základní pravidla. Tato pravidla jsou společná pro všechny další situace.

  1. svoji maximální rychlost přizpůsobte vaší schopnosti zastavit na vzdálenost, na kterou vidíte. Nezapomínejte však na maximální dovolenou rychlost
  2. nikdy nejezděte „nadoraz“. To platí nejen o rychlosti, ale i o náklonech v zatáčkách a brzdění. Svůj výkonový potenciál si raději nechte na řešení případných krizových situací.
  3. snažte se číst silnici a chování ostatních účastníků provozu
  4. nezapomínejte na 9+1 přikázání.

Zatáčky máme v zásadě 3 druhy – ty, kterým se poloměr postupně zvětšuje, zůstavá stejný a zmenšuje (tzv. psí zatáčky). Pro všechny platí, že do zatáčky se vjíždí takovou rychlostí, jakou se bude projíždět. Při intenzivním brzdění a zrychlování v zatáčce se může stát, že si poprvé (bohužel asi nechtěně) zadriftujete.

Vysvětlení proč se smyky vyskytují hlavně v zatáčkách je pak v kapitole teorie – mechanika pohybu.

Pokud však budete muset brzdit, je nutné ZLEHKA, používat více zadní brzdu a opravdu si dávat pozor na smyk. Při průjezdu zatáčkou se pohled soustředí tak, aby bylo možné zatáčku co nejlépe přečíst – tj. co nejdále do zatáčky, proto je nutné držet hlavu i při náklonu ve svislé poloze. Specifické jsou průjezdy psí zatáčkou. Tam je buď nutné brzdit anebo v lepším případě ji odhadnout a vjet už takovou rychlostí, která umožní bezpečné projetí i v místě s nejmenším poloměrem. Pokud tedy není vidět celý průběh zatáčky, je lepší počítat s možností, že se bude zatáčka tzv. zavírat.

Nejčastější příčiny potíží v zatáčce (aneb čemu se vyvarovat):

  • nepřiměřená rychlost v zatáčce – špatný odhad poloměru zatáčky
  • necitlivé brzdění a smyk, popř. ztráta rovnováhy
  • leknutí z nepředvídaného profilu zatáčky
  • přehlédnutí překážek nebo nečistot na silnici

Když jede netrénovaný člověk na kole, tak proklíná každý kopec, který musí vyšlapat a má rád ty, které sjíždí. Na motorce je to celkem jedno, jestli jste ve stoupání nebo klesáte. Určitý rozdíl ale mezi jízdou po rovině a v kopcích přesto existuje. Jmenovitě především:

  • brzdná dráha se do kopce zkracuje a z kopce prodlužuje
  • při brzdění z kopce stačí menší brzdná síla pro zablokování kola a smyk (to je znát např. na mokré vozovce)
  • naopak na suchém hrubém asfaltu je při brzdění z kopce snazší dostat motocykl jen na přední kolo nebo rovnou udělat kotrmelec
  • z kopce nevyřazujte a při brzdění používejte nejen brzdy, ale i motor

V obyčejných kopcích jsou rozdíly sotva patrné. Rozdíl je znát až v poměrně prudkých stoupáních, přesto není na škodu vzít na vědomí zmiňované body, aby kopec náhodou nepřekvapil…

Bylo by krásné, kdyby všechny silnice byly naprosto bezvadné, bez věcí, které na ně nepatří, atd… To však není reálné (a asi nikdy nebude), je proto nutné počítat s různými překvapeními. Pro všechny následující případy platí jedno-pokusit se jim vyhnout nebo alespoň zpomalit na takovou rychlost, při které nebudou nebezpečné.

Jestliže dobržďujete před nějakou překážkou – vyboulená silnice, díra v silnici…, těsně před ní uvolněte přední brzdu. To zajistí že tlumiče budou nestlačené a budou tak moci pohltit větší část rázu.

Nejčastější problémy silnic:

roleta : pokud na tuto záludnost vjedete větší rychlostí a nepřipravení, užijete si vskutku „příjemné“ chvilky. Roleta zajistí rázy do řidítek, které když nedržíte dostatečně pevně se začnou otáčet zleva doprava a zprava doleva – to má za následek naklánění motorky ve stejném rytmu, což společně s houpáním způsobeným přejezdy přes hrboly vytváří dramatickou kombinaci.

Jak na to : pevně chytit řidítka, pevně sevřít nohama nádrž, zmáčknout spojku a lehce přibržďovat – přednostně zadní brzdou. Snažte se udržet svoji stopu.koleje :

vyjetá kolej je nebezpečná zejména v dešti, když v ní stojí voda nebo když její tvar se neshoduje s vaší stopou. V každém případě vám zavlní s motorkou.

Jak na to : pevně chytit řidítka, pokud to jde, držet svoji stopu, pokud ne, nechte se kolejí vést, většinou nebývá příliš dlouhá

zvednutá silnice od stromu :

tato překážka většinou (právě kvůli tomu stromu) nepřekvapí a je dobře vidět, pokud na ní ale vjedete (např. při vyhýbání s protijedoucím autem), počítejte s relativně silným rázem do řidítek a sedla.

Jak na to : opět pevně chytit řidítka, uvolnit lokty, lehce se postavit do stupaček a počítat s rázem

plátování :

jestliže je vozovka plátovaná stejným druhem asfaltu a starý i nový asfalt jsou v jedné rovině, žádné riziko při normální jízdě nehrozí. To nastane, jestliže nový asfalt je hladší a pneumatika k němu méně přilne. Jistým rizikem je, když vrstva nového asfaltu je o něco výše než zbytek vozovky. Jezdec se může leknout, když najede na hranu a motorka se začne třást – více než třes samotný je ale nebezpečná zbrklá reakce. Po okrajích plátu se také zachytávají nečistoty (prach, štěrk, písek…), což např. v zatáčce už poměrně nebezpečné je.

Jak na to : snažte se jet po středu plátu, jestliže musíte kolem plátu a je tam písek, brzděte a naklánějte se s citem

vyboulená/propadlá silnice :

boule na silnici se vyskytují zřídka, ale pokud jsou, snadno se přehlédnou. Když se tak stane, platí jako vždycky: pevně chytit řidítka, stisknout nádrž, stabilizovat stroj… – to nebývá problém, protože boule nebývají velké, větší nebezpečí než ona samotná (opět jako vždycky) je leknutí a zbrklá reakce nebo při ledabylém držení řidítek nechtěný úhybný manévr – motorka se prudce nakloní a změní směr. Pro vyřešení této krizové situace je potřeba provést zpětný úhybný manévr. (viz. střední škola – úhybný manévr). Jestliže vyboulenou/propadlou silnici vidíte už z dálky, a nemůžete se jí přesto vyhnout, ještě před najetím se lehce zvedněte ze sedla.

Utržená silnice

- hlavně se jí vyhnout! “Klasický” pád ovšem není v rychlosti, ale je způsobený dobrosrdečností – motorkář jede krokem, vyhýbá se protijedoucímu autu a omylem došlápne do prázdoty.

podélné a příčné praskliny :

příčné praskliny větší rizika nepřináší, podélné jsou nebezpečné tím, že si kolo jakoby chytí a mají tendenci ho vést svým směrem a ovládat řidítka.

Jak na to: pevně držet řidítka a ze spáry vyjet

výtluky :

častý problém silnic

Jak na to: pevně chytit řidítka, zmáčknout spojku, uvolnit lokty, lehce se postavit do stupaček a počítat s rázem

štěrk :

zvláště na začátku sezóny hojně se vyskytující a velmi nepříjemný společník na cestách. Je příčinou mnoha nehod a podle zákona schválnosti se objeví vždy tam a ve chvíli, kdy se to nejméně hodí…

Jak na to: pokud vjedete na štěrk zmáčkněte spojku a jestli to není nezbytně nutné, nebrzděte, ani se nenaklánějte. Jestliže to nutné je, přednost má zadní brzda, ta přední slouží jen k velice lehkému přibrzďování. Do zatáčky jeďte se zmáčknutou spojkou a popř. jen s minimálním brzděním zadní brzdou – přední nepoužívejte vůbec.

Specifická místa na silnici by se možná dala označit jako nebezpečí na silnici a přiřadit k předchozí kapitole, přesto však mají jeden zásadní rozdíl – tato místa se dají poměrně často předpokládat a lze na ně být tedy dopředu připraven.

kostky, značení na silnici, poklopy kanálů, přejezdy přes koleje

– všechna tato místo mají společnou věc – jakmile trochu zaprší, nebezpečně to na nich klouže. Jízda v takové situaci vyžaduje opatrnost a tak jako například na štěrku, žádné prudké brzdění a zrychlování, velké náklony atd,… Přejezd přes koleje je potřeba učinit co nejrychleji a pokud možno ve směru kolmém ke kolejím.olejové (mastné) skvrny

– nejčastěji u benzinových pump a na parkovištích. Protože se v těchto prostorách se skvrnami téměř vždy počítá a jezdí se skoro krokem nejsou životně nebezpečné. Neopatrný jezdec, který na riziko zapomene a provádí intenzivní brzdění nebo efektní náklony, si pádem přivodí více než zranění fyzická, zranění psychická a to tím větší, čím víc lidí tento incident s velkým zaujetím sleduje. Skvrny se také často nachází na křižovatkách a semaforech. NIKDY proto nenechávejte brzdění na poslední chvíli!

Velikým rizikem a nebezpečím jsou skvrny na běžné silnici – ty se dají snadno zaměnit za mokrou vozovku nebo jen její tmavší částí. Proto je vždy záhodno se takovým pochybným místům vyhnout, protože na olejové skvrně se toho už moc vymyslet nedá – maximálně, pokud není v zatáčce nebo na křižovatce, zmáčknout spojku a bez brzdění a naklánění místo napřímo projet.

Ať se pohybujete ve městě nebo mimo město, platí pravidlo vidět a být viděn. Vidět znamená stoprocentně vědět vše, co se kolem motorky děje. Během jízdy proto kromě pohledu vpřed, pravidelně sledujte zrcátka a lehkým pootočením hlavy i obě strany. Ovšem pozor: pohled do zrcátek a do stran musí být rychlý, abyste zatím nezaspali změnu situace před vámi. Pro naplnění hesla být viděn je nutné samozřejmě svítit, dávat znamení o změně směru jízdy (a nezapomínat toto znamení vypínat !!!) a v ideálním případě být oblečen ve výrazných barvách. Toto bohužel nestačí. Velké množství nehod je způsobeno tím, že je motocyklista přehlédnut. Recept na to je prostý: předvídat. Pokud si nejste naprosto jisti tím, že vás ostatní vidí, představte si, že jste v tu chvíli neviditelní a oni se podle toho zachovají. Nejhorší je ale fakt, že se po silnicích pohybuje řada řidičů aut, kteří motorkáře přehlíží z principu – a to především ty na motocyklech malých rozměrů a kubatur. Čím menší motocykl sedláte, tím větší je pravděpodobnost, že vás tyto piráti nebudou považovat za právoplatné účastníky dopravního provozu. Opět se snažte předvídat jak se zachovají i když tady je to o něco těžší, protože je záhadou, co se jim vlastně v hlavě honí. Při pohybu po silnici se držte pravé strany v závislosti na rychlosti – pokud jedete pomalu, jeďte co nejvíce vpravo. Se zvyšující rychlostí se přesouvejte dále od krajnice, z důvodu většího manévrovacího prostoru.

Další doporučení :

  • na semaforech neprovádějte “závodní starty”-hrozí střet s opozdilci z druhé strany křižovatky
  • dodržujte bezpečnou vzdálenost -nejen kvůli hrozbě nárazu do vozidla před vámi, ale také proto, že pokud jedete blízko, nestihnete včas zareagovat na zhoršený stav silnice (výtluky, štěrk…)
  • vyhýbejte se “mrtvým bodům” v zrcátkách okolních aut
  • NIKDY nebrzděte před křižovatkou na poslední chvíli (v těchto místech jsou často olejové skvrny)
  • NIKDY neprojíždějte mezi pomalu jedoucími kolonami vozidel ve dvou sousedních pruzích – případná ztráta rovnováhy a pád pod kola mívají fatální následky
  • NIKDY se nesnažte machrovat ani se nenechte vyhecovat – jezděte svým tempem, nikomu nemusíte dokazovat, že vám motorka jede i rychleji, nenechte se ani znervóznit rychlejšími vozidly (pozor – pokud jedete opravdu pomalu, berte na ostatní ohled a zbytečně jim nebraňte v předjetí)
  • buďte ohleduplní (pokud např. když vlastníte motocykl s výraznějším zvukem, je zbytečné ho v noci na sídlišti “hnát do plnejch”)
  • při objíždění nebo předjíždění stojícího či pomalu jedoucího auta si dávejte pozor na to, jestli vůz nezpomaluje kvůli již přecházejícímu chodci, nebo nehrozí náhlé otevření dveří
  • pokud kolem vás má projet kamion nebo autobus, buďte připraveni na náraz vzduchu, který rozráží

A navíc : motorkáři se mezi sebou zdraví, proto jestli chcete patřit mezi ně, nezapomeňte na svého protijedoucího kolegu mávnout nebo bliknoutnejčastější příčiny potíží :

  • nepřiměřená rychlost
  • jízda pro diváky – velké zrychlování, následné brzdění, brzdění na poslední chvíli
  • proplétání se mezi pomalu jedoucími auty
  • předjíždění v nepřehledných a nevhodných místech

Jasný sluneční den, teplota nad 30°C, vzduch se tetelí nad rozpálenou silnicí – podle reklamních fotek, ideální počasí pro motorismus. Chyba lávky! Ostré slunce vyvolává velké kontrasty – auta se blýskají a zároveň vytvářejí stín, ve kterém lze snadno přehlédnout vady vozovky. Zároveň také brzdová světla a blinkry působí poněkud unaveným a nevýrazným dojmem a někdy je opravdu těžké rozpoznat, jestli jsou zapnutá, či je to jen odlesk od slunce ! Šokem také je, když se ze slunného místa vjede do stínu – v tu chvíli je člověk jak slepý a ještě hůř se jede, když se světlo a stín střídají v pravidelných krátkých intervalech. Schopnost rozeznat a reagovat na nebezpečí je v těchto situacích značně oslabena a je proto potřeba provést známý manévr: sníženit rychlost a zvýšití pozornost na maximum. Ani za krásného a pohodového letního dne není moudré podceňovat oblečení ani jízdu samotnou. Jasně, že pro výjezd k nedalekému koupališti se asi nikdo nebude navlékat do kombinézy, ale na druhou stranu, jízda v tričku, kraťasech a pantoflích nebo rovnou jenom v plavkách není zrovna příspěvkem pasivní bezpečnosti. Při těchto vyjížďkách je nepříjemná ještě jedna věc – jede se po známé silnici, hrozná nuda, člověk je nesoustředěný, chce být co nejdřív na místě a tak se na to prostě šlápne, protože: “na tom kousku se přece nemůže nic stát“… Je jasné, že to je chybá lávky číslo dvě.

Jak tedy zvládat horké letní dny ?

Hlavně se nepoddat vedru – “nevybodnout se” na oblečení a přinutit se soustředit. Vždy jeďte alespoň v minimálním oblečení. Pokud toužíte i ve vedru po co největším bezpečí a v bundě, se kterou běžně jezdíte je jak po poledni v Africe, investujte do tzv. síťované bundy. Ta zaručí odvod tepla z vašeho těla a zároveň je vybavena chrániči a bezpečnostími prvky.

Máte – li kvalitní oblečení, není jízda v dešti tak strašná, jak se na první pohled zdá. Je jenom potřeba přizpůsobit styl jízdy “dešťovým” rizikům:

  • vozovka klouže – jeďte plynule, zatáčky projíždějte pomaleji, motor udržujte v nižších otáčkách
  • zhoršuje se viditelnost přes průhled u helmy – mlží-li se nebo po něm voda ideálně nestéka, je lepší ho zvednout a dívat se přímo
  • auta před vámi výří vodu a vytvářejí mlhu – hrozí přehlednutí koncových světel
  • voda zakryje výtluky a záporné nerovnosti na silnici
  • na kostkách, značeních na silnici, poklopech kanálů, přejezdech přes koleje, atd. to klouže opravdu hodně
  • snáz se přehlédnou nečistoty na vozovce jako olejové skvrny a podobně…, první kapky deště smáčí prach na silnici a udělají kluzké “blátíčko”, je proto lepší počkat až ho další déšť odplaví
  • brzdná dráha je výrazně delší, na brzdy opatrně
  • za bouřky je lepší se někam skrýt, motorka není proti úderu blesku nijak chráněna

Jízda na jaře a na podzim může patřit svojí atmosférou k opravdovým lahůdkám, ale stejně tak jako každé počasí, které se odlišuje od toho „normálního“ má svoje specifika. Aby se cesta nezprotivila je potřeba myslet na to, že :

Jaro

  • po zimní pauze je potřeba opět dostat motorku „do ruky“ – začít hned z ostra se nevyplácí
  • všude spousta písku ze zimního posypu – silnice se na první pohled může zdát čistá, tající sníh nebo déšť může ale naplavovat písek z krajnic a dělat písečné jazyky
  • silnice jsou po zimě rozbité
  • jarní počasí je nevyzpytatelné, proto pozor na oblečení (stejně jako na podzim) – na sluníčku může být na tričko, ale při jízdě bývá opravdová „kosa“, je proto logicky lepší se obléct víc a po cestě se třeba svléknout, než se dobrovolně nechat zmrazit a začátek sezóny pak zapíjet horkým čajem v posteli
  • za časného jara se nenechte překvapit zbytky sněhu na cestách vedoucí např. lesem
  • pozor také na potůčky vody tekoucí z tajícího sněhu

Podzim

  • ranní mlhy, častěji prší, fouká silný vítr
  • padá listí, na konci léta jablka, třešně… – prožít neřízený smyk na cestě lemované stromy asi není to po čem by člověk toužil

Riziko je jasné – slunko je nízko nad obzorem a dokonale tak oslňuje při jízdě na západ nebo východ. Je to poměrně problém, protože není moc způsobů jak si od oslňení pomoc. Řešením je buď jet pomalu a obezřetně vpřed nebo zastavit a počkat až se slunce dostane výš – to je asi ideální řešení pro motorkáře-romantiky. Dalším “bonusem” je pak ranní rosa a večerní probouzení komárů a mušek.

POZOR : pokud jedete se sluncem v zádech, vidíte dobře. U protijedoucího řidiče to ale neplatí a může vás přehlédnout !

Fouká-li vítr zezadu nevadí to; fouká-li zepředu, je to nepříjemné a pomáhá přikrčit se za řidítka; fouká-li ze stran a to ještě ne pořád, ale jen tak občas zafučí, nepříjemně to komplikuje život. Pro jezdce je nejlepší pevně chytit řidítka, přikrčit se za ně a využít trik s pohledem – upřený pohled soustředit co nejdál dopředu před sebe. Jestliže je vítr opravdu silný a nejste si stabilitou motorky vůbec jisti, radši zpomalte* a větrný úsek projeďte doslova krokem.

* ve skutečnosti je pomalá jízda z hlediska stability horší než rychlá, protože při rychlé na motorku a jezdce nemá síla větru takový vliv, ale pro méně zkušené motorkáře je z mnoha důvodů lepší jet pomalu nestabilně než rychle stabilně.

V noci je jízda na motorce výrazně náročnější než za bílého dne – i s dálkovými světly je podstatně hůř a na kratší vzdálenost vidět, takže je nutné tomu přizpůsobit rychlost. Schopnost rozlišit a rychle zareagovat na nebezpečí není totiž příliš vysoká. Nebezpečím se velice často stává zvěř, která je v noci aktivnější než ve dne. Večer se také nad silnicemi vznáší větší množství poletavého hmyzu – nejen mouchy, mušky ale i “těžkotonážní” noční motýli, atd. Není tedy od věci – vlastníte-li otevřenou přilbu – vzít si pod ni na hlavu ještě kuklu, která při srážce s hmyzem chrání tvář. Jestliže se při své noční cestě skutečně potkáte s nějakým zvířetem – například zajícem, který sedí na silnici a kouká na vás, je pravděpodobně učarován světlem a pomůže na malý moment zhasnout reflektory. Jestliže to dopravní situace neumožňuje, použijte houkačku. Rozhodně se mu nechtějte jen tak vyhnout, protože je skoro jisté, že zajíc uskočí směrem ke světlu. Zvířata se také často pohybují ve skupinách – to je dobré mít na paměti. Co se bezpečnosti týče – jak již bylo řečeno, není na škodu brát si do otevřených helem kuklu, stoprocentně zkontrolovat jestli zadní světla svítí jak mají – pokud svítí jen tak, že by je mohli ostatní přehlédnout, není žádnou ostudou vzít si na sebe něco hodně výrazného – třeba i reflexní vestu. Máte-li noční cestu plánovanou, není od věci zkontrolovat nastavení předních světel, očistit jejich činnou plochu a stejně tak i hledí u helmy. Samozřejmě také, máte-li tónované hledí, vyměnit jej za čiré.

jízda v noci v kostce :

  • jeďte nižší rychlostí než byste na stejném úseku jeli za dne
  • na protijedoucí vozy nesviťte dálkovými světly
  • buďte předvídaví – v noci nejsou aktivní jen zvířata, ale zvláště poblíž všelijakých restaurací, hospod a diskoték i lidé
  • buďte ohleduplní – probudit celé sídliště vaším příjezdem na mezilidských vztazích nepřidá…
  • buďte výrazně oblečeni, zkontrolujte osvětlení svého stroje
  • začnete-li mít pocit, že víc než na motorce se už vidíte v posteli, okamžitě zastavte a udělejte si pár dřepů – mikrospánek má fatální následky

Přepravovat náklad na motorce není tak úplně jednoduchá věc. Existují sice sajdkáry a přídavné vozíky, do kterých se dá náklad bez problému naložit, ale pokud takový vozík nemáte nebo nejde k vaší motorce připojit, musíte se rozhodnout pro jiný způsob efektivní přepravy. Rozhodně zapomeňte na přístup některých, zvláště starších, příležitostných motoristů, kteří s oblibou vozí nákup nebo cokoli jiného na řidítkách. Pokud převážíte různé věci častěji, vyplatí se vybrat ze široké nabídky zavazadlových systémů. Nejčastější jsou:

Kufry na nosičích :

+ na všechny typu motocyklů

+ pevná konstrukce – náklad je chráněn

+ zamykatelné

- oproti jiným systémům o něco vyšší cena

- nutnost montáže nosiče

Látkové tašky :

+ snadné přidělání a sundání z motocyklu

- jsou bez konstrukce –> narozeninový dort v nich bez újmy nepřevezete

Taška na nádrž :

+ příznivá poloha vůči těžišti motocyklu

+ lze v ní přepravovat i těžší věci

+ většina tašek má vrchní fólii pod kterou lze umístit např. mapu

- zhoršuje výhled na budíky

- některým (zvláště těm menším) řidičům může překážet při řízení

Existují i jiné varianty zavazadlových systémů, jde o to si jen umět vybrat. Všechny mají ale jedno společné: zásadním způsobem mění jízdní vlastnosti a těžiště motocyklu. Proto už při nakládání věcí do nosičů se snažte tento vliv snižovat jejich vhodným uspořádáním (např. v kufrech nesmí nic létat ze strany na stranu apod.) a rovnoměrným rozložením váhy (vlastníte-li postranní tašky, měli by být obě stejně zatížené). Jestliže převoz věcí sem a tam není váš koníček, ale pouze jednorázová záležitost, většinou asi padne rozhodnutí na batoh na záda nebo na připevnění nákladu k motocyklu. Batoh na zádech je poměrně elegantní řešení pokud nenarušuje minimálně jednu z následujících zásad:

  • batoh nesmí být moc těžký, protože svoji polohou výrazně mění těžiště stroje a unavuje záda, tím snižuje pozornost jeho nositele
  • nesmí bránit v ovládání motorky
  • nikdy nesmí obsahovat skleněné lahve a předměty, které by vás v případě pádu mohly poranit

Další možností je připevnit náklad k motorce. Učiňte tak s maximální pečlivostí, aby se náklad během jízdy neuvolnil. Pravidla o těžišti a rozložení váhy platí samozřejmě také a pozor si dávejte i na příliš dlouhé provázky a poutka – mohou se za jízdy o něco zachytit

Říká se, že nejhezčí pohled na svět je z koňského hřbetu. Výhled ze zadního sedadla motorky mu může konkurovat, ale jen za předpokladu, že řidič ví co a jak. Je potřeba si uvědomit, že se opět zásadně mění těžiště a jízdní vlastnosti motocyklu, takže není nejchytřejší jet na hranici svých schopností. Především je ale nutné zohlednit jinou, neméně důležitou věc – a to lidský faktor. Už jízdu neovlivňujete sami, ale společně se spolujezdcem, proto :

Správný řidič :

  • vysvětlí spolujezdci kam dát nohy, za co se chytit (ideální poloha je závislá na druhu motocyklu a stylu jízdy. Důležité je, aby se spolujezdec mohl držet tak, že se mu lehce vzdoruje setrvačným silám) a na co si dát na motorce pozor (horký výfuk, točící se kolo…)
  • poradí spolujezdci-nemotorkáři jaké zvolit oblečení
  • domluví si, jak spolu budou v případě potřeby komunikovat
  • před rozjetím se ujistí, že je spolujezdec připraven
  • jede tak, jakoby na zadním sedle seděl sám – zapomeňte na drastické zrychlování a brzdění, maximální náklony… Ze zadního sedla se tak v mžiku stává ďáblovo křeslo hrůzy, ze kterého každý při prvním zastavení uteče a už se do něj nikdy nevrátí.
  • domluvte si, kdy (a jestli vůbec) bude spolujezdec sundávat nohy ze stupaček.

A správný spolujezdec :

  • jede jen s tím, komu stoprocentně věří
  • nechá si od řidiče poradit a poslouchá jeho pokyny
  • nesnaží se „ovládat“ motocykl – vyrovnávání náklonu motocyklu je hrozný zlozvyk
  • drží se pevně, v zatáčkách se buď nenaklání vůbec nebo tak jako řidič
  • v případě jakýchkoli potíží ihned informuje řidiče